Balada pro Lady Estriel - Requiem za sen

Temná je nora v černý den !
Temná je láska k muži jen !
Temná je myšlenka halíc můj sen !
Temná je sláva vítězů,
vítězů padlých v lásky sten !


Ti dva se prvně milovali,
jejich sny rmuty sledovaly,
Lord Voldemort je rozdělil,
z jednoho vězně učini,
druhému strasti ponechal,
do jeho vlčích očí se mu zachechtal,
Lord Voldemort byl věru krutý sok,
však není již, už nedýchá,
přesto temnému trůnu velí hoch,
jenž jméno Potter nosívá.


Temná je nora v černý den,
tam vlk se skrývá před Sluncem,
tiše si kňučí, vzpomíná,
tětivu vzteku napíná.
Chce opět svého chlapce Pottera,
nesnese pomyšlení vidět ho jak lotra,
však co si počít se srdcem,
nutíc ho státi se zrádcem.
Váhá a přesto už je rozhodnut,
Jít věrně za svých zachráncem.




Dva roky plynou jako voda,
jezera, řeky jsou jak krve stoka,
všude se blázni míhají,
polibky mozkomorů stíhají,
každého kouzelníka, mudlu, kluka,
též dívky stíhají ta strašidelná muka.


I brýle z půlměsíce padají,
ruce starcovi po nich chmatají,
však zelené ho ruší světlo,
Albuse Brumbála to téže smetlo,
ti dobří se teď vzdávají,
requiem za sen zpívají.
Temná je nora v černý den,
Temná je myšlenka halíc můj sen,
sen, který stal se osudem.


Světu teď vládne vlk a had,
had , který lidskou tváři má,
jenž necítí, jenž nepozná,
jak láska dává moci mat.
Až srdce toho hada pukne,
možná se všechno zhroutí.
Přesto však věřím dál,
že onen světa žal,
se v lásce vlčí rozpustí
a slza lidské radosti,
ukápne zas


Draco Malfoy